Navigace

Obsah

Chvaleticko v 19. století

Na začátku 19. století patřilo zemědělství v českých zemích k nejzaostalejším v Evropě a protože stále ještě bylo hlavním zdrojem obživy, bylo určujícím faktorem životní úrovně.

Zavedený trojpolní systém rozděloval půdu na tři části (hony) - úhor, ozim a jař. Oralo se dřevěným pluhem, který měl dole plaz a na ten se nasazovala radlice. Orba byla mělká, také se málo hnojilo. Stéblo vyrostlo slabé a klas malý. Ještě ve čtyřicátých letech minulého století se sklidilo z hektaru oseté půdy 5 - 10 centů pšenice a 3,5 - 7 centů žita.

Obilí se buď žalo srpem nebo sekalo travní kosou. Len a konopí se trhalo. Za sekáčem šla posběračka a kladla posečené obili na hrstě. Nakladačka je pak skládala na rozestřená povřísla a vazačka je s pomocí roubíku vázala do snopů. Bylo-li obilí suché, sváželo se ihned do stodoly nebo do stohů. Mlátilo se až v zimě.

Strava byla většinou chudá a jednotvárná. U chudiny, podruhů a domkářů, se snídala česneková polévka s brambory, zelná polévka nebo zapražená řepa s omáčkou. V poledne byla opět polévka nebo jáhly, kroupy či hrách. Večer mrkev, vařené mléko s chlebem nebo zelná polévka. Ti nejchudší jedli třikrát denně řepu nebo mrkev. Při polních pracích býval k svačině chléb s tvarohem.

Stále se málo sázely brambory. Místo nich převládala řepa, mrkev a zelí. Chléb se pekl u sedláků ze žita, ale u chudých z vikve, čočky nebo zadiny. Krupičná nebo ječná kaše bývala jen v neděli. Zjara se nosil z luk polní salát a jedl se s mlékem.

Maso bylo na jídelníčku jen zřídka, většinou při zabíjačce. Jedinou konzervační metodou bylo nasolení a uzení. Lůj se většinou prodával řezníkovi, jen malá část se ponechávala na svíčky.

Kupodivu často se pila kořalka - bývala i k snídani s nakrájeným chlebem. Cukr se rozšířil až v druhé polovině století, do té doby se sladilo medem.

Obrat v zemědělství nastal až po zrušení roboty, také v souvislosti s rozvojem průmyslu a celkovým technickým rozvojem v druhé polovině 19. století.