Navigace

Obsah

Dílo pana Pernera

Stavba železnice Olomouc - Praha byla pro celý kraj velkou událostí a způsobila nebývalé změny v životě obyvatel nejen v době samotné stavby.

Nápad spojit Vídeň s Prahou přes Olomouc se zrodil v hlavě ing. Pernera. Zvítězil mezi sedmi návrhy, ačkoliv jím vyprojektovaná trasa nebyla nejkratší. Patrně rozhodovaly i politické důvody a sílící všeslovanské ideje v české společnosti. Ostatně sám Perner to bez obalu píše ve svém dopise Riegrovi: "... Přímou dráhu mezi Prahou a Vídní dostaneme vždycky, to nemůže dlouho trvat a bude postavena, ale nedostali bychom spojení se slovanským světem. Proto navrhujeme trať na Olomouc, tak budeme mít spojení s Polskem a Ruskem." Perner měl ovšem pro veřejnost další velký argument, totiž že dráha Vídeň - Olomouc již byla v provozu.

První jednání o budování úseku dráhy v našem kraji se uskutečnilo 4. září 1843 v Kojicích za účasti zástupců chrudimského krajského úřadu, pardubické vrchnosti, týneckého magistrátu a kromě jiných i rychtáře Kojic Matěje Verunáče a konšela Františka Hubla. Zde bylo rozhodnuto postavit trať do konce června 1845.

Trasa byla prakticky shodná s dnešním stavem. Využívala příznivé směrové i výškové poměry podél Labe a vyhýbala se zaplavovaným územím v místech, kde řeka tvořila zákruty. Od Přelouče tvořila téměř přímku kolem Labětína, Trnávky, Telčic a Kojic. Za Kojicemi se terénní poměry zhorsily a bylo nutno regulovat tok řeky v délce asi 300 sáhů (1 sáh je 177,5 cm). Dramatickou a vzletnou zprávu o tomto úseku trati poslal v květnu 1845 do "Květů" týnecký dopisovatel: "Stavění státní železné dráhy u nás silně pokračuje, takže vzdor všem obtížnostem počínaje od vesnice Kojice až po Starý Kolín snad nejobtížnějším mezi Holomoucí a Prahou, v několika měsících dokončena bude. Kdo by znal naše líté a nad Labem strmící skály, jimiž se toto obrovské dílo vésti musilo, neuvěří bez popatření, že by ruka lidská, v tak krátkém čase, totiž od měsíce října minulého roku v stavu byla tolik vyvésti - ovšemže za pomoci prachu..."

Na tomto úseku pracovalo 600 dělníků, kteří do dosud poklidné venkovské idyly přinesli svůj svérázný způsob života, ale i nové myšlenky. Budování dráhy poskytlo na čas zdroj živobytí i místnímu obyvatelstvu.

Stavba byla šťastně dokončena a 20. srpna 1845 projel úsekem Pardubice - Praha první vlak, jejíž lokomotivu osobně řídil Jan Perner. Na nádraží v Záboří byl vlak přivítán lidmi z širokého okolí, dokonce i kutnohorskými havíři.