Navigace

Obsah

Kdy a jak?

Konkrétní přírodní podmínky měly bezprostřední vliv na život člověka odpradávna. Zdálo by se, že v době, kdy se přírodě zcela přizpůsoboval (dokud neměl potřebné technické prostředky), byl tento vliv daleko silnější než dnes. My však víme, že osudy celých národů, jejich životní styl a sociální úroveň jsou určovány faktem, zda žijí na písku (pod kterým je ovšem nafta) nebo v pralese. Podobný význam, samozřejmě v příslušném měřítku, mělo v historii Chvaletic ložisko manganových a kyzových rud. Rostl i zmenšoval se s tím, jak moc je člověk potřeboval, jak je dokázal využívat a těžit.
Chceme-li vlastně znát odpověď na otázku, kde se v dnešních Chvaleticích tyto rudy vzaly a jak vlastně vznikly, musíme se ptát geologů. Ti tvrdí, že před 600 až 800 milióny let zde bylo tzv. algonkické moře. Na jeho dně se usazovaly mohutné vrstvy písku, štěrku a jemného jílovitého bahna. Toto usazování přerušovala podmořská sopečná činnost, v jejíž důsledku se po mořském dně rozlévalo řídké magma, které vytvořilo rozsáhlé příkrovy na usazených vrstvách, sopečný popel, prach i úlomky hornin se mísily s mořskými usazeninami a vytvářely zvláštní vrstvy - tufitické břidlice.
V hlubinách moře, kam již nepronikal kyslík z ovzduší ani světelné paprsky, pak anaerobní bakterie svým redukčním působením na sírany rozpuštěné v mořské vodě způsobily přeměnu síranů na sirník železnatý - pyrit. Pyrit se ale také pravděpodobně tvořil při sopečných erupcích.
Po usazení staršího kyzového souvrství došlo zde, v prostoru Chvaletic, k přerušení pyritové sedimentace. Změna chemického složení vody a další působení bakterií vyvolaly srážení a usazování manganu a železa ve formě uhličitanu železnato-manganatého. Poté, po usazení manganového horizontu, pokračovala sedimentace pyritových vrstev.
Dnešní podoba ložiska se utvářela po dlouhé stamilióny let, za horotvorných pochodů, pod tlakem nadložních vrstev, které způsobovaly porušení souvislosti usazených vrstev, jejich překřížení a posuny.