Navigace

Obsah

První obyvatelé (ale spíše jen návštěvníci)

Nejsevernější výběžek Železných hor nebyl v dávnověku příliš pohostinným místem. Převládaly zde rozsáhlé močály a husté trnité porosty. Přesto máme archeologické důkazy, že již asi deset tisíc let před naším letopočtem byla v prostoru dnešních Kojic osada lovců, rybářů a sběračů divoce rostoucích plodů. Nálezy kamenných nástrojů v okolí Chvaletic svědčí o osídlení prvními zemědělskými civilizacemi v období pět až 3 tisíce let před naším letopočtem. Vesměs však šlo o osídlení krátkodobá. Trvalejší osídlení lze zjistit až ve střední a mladší době bronzové, a to lidem popelnicových poli (1200 až 600 let před n.l.). Popelnice z lužické kultury byly nalezeny v Trnávce a v Řečanech, náhodně při regulaci Labe také u Selmic. Větší oživení nastává při stěhování národů, zvláště příchodem Slovanů v 5. století našeho letopočtu. V desátém století již existuje trvalé osídlení podél Labe.


V 10. století byl náš kraj osídlen východními Charvaty. Je velmi pravděpodobné, že právě zde se stýkala území Čechů, Zličanů a Charvatů. Snad proto tu vzniklo tolik strážních tvrzí a hradišť (Kojice, Týnec, Záboří, Lžovice).


Kojická tvrz stála u solné stezky, zvané Trstenická. Spojovala Moravu a Čechy. Vycházela z Brna a vedla přes Svitavy, Poličku, Litomyšl a Kostěnice. V Chrudimi se dělila. Jedna větev vedla na Přelouč, k vrchu Strážníku, kolem Chvaletic a dále přes Záboří a Kolín do Prahy. V Kojicích se na ni napojovaly cesty do Vinařic a Čáslavi, Týnce nad Labem a Chlumce. Tvrz byla zřejmě postavena k ochraně této křižovatky.


Velmi zajímavou zmínku o našem kraji nacházíme ve známé kronice Václava Hájka z Libočan. Říká tam, že v roce 677 jakýsi Botak z Krokova rodu na svých cestách objevil hory s železnou rudou. Z Krokova pověření se sem "s více čeledí vypravili aby rudu kopali a lámali a železo z ní dělali". Botak byl jejich správcem a sídlil ve dvoře, jemuž dal jméno Zdechovice.
O historické věrohodnosti těchto údajů můžeme sice úspěšně pochybovat, ale podstatě, a tou byla vědomost o těžbě a využití zdejší rudy, věřit můžeme, neboť existují další podobné zprávy a pověsti.