Navigace

Obsah

Teče Labe

Celé generace geologů se pozastavovaly nad neobvyklým přírodním úkazem a lámaly si hlavy otázkou, proč řeka Labe neobešla tvrdou rulu Železných hor a nevyhloubila si své koryto v měkké opuce kolem Krakovan a Bělušic, ale naopak vytvořila v této rule průrvu, která bývá také někdy nazývána Železnou branou. Někteří došli k závěru, že se tak stalo během pochodů v období druhohor a třetihor, kdy do našeho prostoru zasahovala dvě křídová moře. Severočeské křídové moře zasahovalo svým zálivem mezi Kolínem a Týncem až k Čáslavi. Z druhé strany Železných hor probíhaly břehy křídového moře, tvořeného pardubickou pánví, od Poličky přes Chrást, Heřmanův Městec, Zdechovice a Telčice k Týnci, který stojí na posledním výběžku algonkiální břidlice a ruly. V dobách třetihorních pardubická pánev poklesla a vytvořila velké jezero. Jeho odtok byl právě mezi Kojicemi a Týncem přes vybíhající hřbet Železných hor. Když pak z druhé strany silně poklesla i nymburská pánev, odtok jezera se změnil v mohutný vodopád, který vymílal koryto řeky až po jeho nynější podobu.

První písemný údaj o Labi nacházíme v Zeměpisném návodu alexandrijského učence Klaudia Ptolemaia z druhé poloviny 2. století našeho letopočtu. V jiných pramenech, například u Strabóna nebo Tacita, se připomíná jako Alis, později jako Alba nebo Albis.

Česká podoba názvu Labe je prvně doložena v Kosmově kronice z roku 1125. Pochází z germánského názvu Alba, ktery se ve slovanské výslovnosti změnil na Olba. Jméno samo má původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čislý.

Voda a řeka dávaly od počátků dějin lidstva možnost obživy lovcům, rybářům, později i řemeslníkům, proto u řek nacházíme nejstarší místa osídlení.

Již ve středověku se po Labi splavovalo dřevo, jednak volně ve špalcích, jednak svázané do vorů. Nařízení Karla IV. z roku 1375 se týká svobodné plavby dřeva po Labi. Bylo to dřevo, určené na stavby, k topení, k výrobě dřevěného uhlí, v 16. století i do kutnohorských dolů. K tomuto účelu byla v letech 1549 až 1577 provedena korekce koryta Labe u obce Veletov, byl postaven pevný jez a vybudován kanál z Labe do Starého Kolína a dále až po Kaňk. V té době to byla jedna z největších staveb na Labi. Úctyhodným způsobem upravoval vodní poměry na pardubicku Vilém z Pernštejna. Provedl ochranné stavby podél řeky a zřídil soustavu kanálů - například Opatovický kanál, náhon Halda z Loučné, Labský náhon u Předměřic a jiné. Střední Labe bylo zvlášť vhodné pro stavbu mlýnů vzhledem k dobrým a poměrně stálým vodním poměrům. V úseku od Hradce Králové po Mělník bylo 14 pevných mlýnských jezů - v našem kraji Valy, Týnec, Veletov, Kolín.

Éra voroplavby na Labi trvala až do konce 19. století. Ještě v roce 1882 bylo splaveno přes Pardubice 600 vorů. Poslední zpráva z roku 1902 uvádí 200 vorů, každý o dálce 115 metrů.

Po zrušení roboty v roce 1848 nastal v Polabí velký rozmach zemědělství. Kácí se lužní lesy a mění se v ornou půdu, zejména pro pěstování cukrovky. Tehdy se však začínají projevovat nepříznivé důsledky lidských zásahů - po staletí budované pevné dřevěné jezy vzdouvají vodu při zvýšených stavech, koryto řeky se rychle zanáší splavenou ornicí po vykácených lužních lesích a spolu s nepříznivými klimatickými poměry je celá velká oblast zasažena rozsáhlými povodněmi, které ničí úrodu i lidská obydlí.

V oblasti středního Labe bylo pravidelně zaplavováno 112 obcí. Voda zůstávala rozlita až 45 dnů a ničila až 25% úrody. Šířka záplav dosahovala mezi Hradcem Králové a Pardubicemi 2 kilometrů, pod Pardubicemi až k Mělníku 1,5 až 3,5 km. Způsobené škody byly vyčíslovány v letech 1900 až 1926 částkami 17 až 50 mil. korun.

Jako holá nezbytnost vyvstává za tohoto stavu otázka úprav toku k zamezení povodní a také ke splavnění reky. Probíhá v několika etapách prakticky již od roku 1901, tempo výstavby však značně kolísá, většinou ovlivňováno politickými poměry. Zásadní obrat přineslo rozhodnutí o stavbě tepelné elektrárny ve Chvaleticích a o jejím zásobování ze severočeské uhelné pánve po labské vodní cestě. Bylo nutné přepravit 3,7 miliónu tun ročně, což představovalo více než dvacetinásobek dosavadního objemu přepravy po středním Labi.

Práce probíhaly od roku 1974. Bylo nutné upravit celou labskou vodní cestu, zejména koryto řeky, prohloubit plavební dráhu na hloubku 2,8 m, postavit zdymadlo v Týnci, Veletově a na jiných místech celé vodní cesty.

Přes mnohé problémy jak při samotné výstavbě vodní cesty, tak zejména při zajišťování vhodného lodního parku byla labská vodní cesta slavnostně otevřena v Týnci nad Labem 19. 5. 1977, ale již 11. května vplul do prostoru ještě nedokončeného přístavu ve Chvaleticích první tlačný remorkér s prázdným člunem. Druhá jízda, již s nákladem 877 tun uhlí, se uskutečnila ve dnech 9. - 10. června 1977. Pravidelná přeprava pak zahájila l. září 1977.

Ve zbytku roku 1977 bylo od Chvaletic dopraveno 330 314 tun energetického uhlí, v následujícím roce již 1 542 000.

Jakkoli regulovaná, upravená a spoutaná řeka však zůstává živým organizmem přírody a čas od času připraví lidem nejednu dramatickou situaci, jako třeba na začátku roku 1979, kdy nahromaděná ledová tříšť způsobila přerušení dopravy. Obnovovat lodní cestu tehdy pomáhal i ledoborec ANHALT ze sousední NDR. V následujícím roce 1980 zase přinesly komplikace a několikeré přerušení dopravy příliš vysoké stavy vody, přesto se podařilo dopravit do Chvaletic 3 639 000 tun uhlí.

V průběhu osmdesátých let byla labská vodní cesta dále zdokonalována a modernizována, stejně jako přístav a vykládka uhlí ve Chvaleticích.

Přístav Záplavy Pontonový most
Přístav

Záplavy

Pontonový most