Navigace

Obsah

Zaklepat do dřeva...

Držíme palce svým idolům i sobě, nepodáváme si ruce křížem, abychom nepřivolali neštěstí, vyhýbáme se nešťastné třináctce, děsí nás houkání sýčka, ... - říká se tomu pověry a tmářství a pokud se při něčem podobném přistihneme, snažíme se všechno obrátit do humorné roviny či ironie. Většinou si neuvědomujeme, že tyto rituály mají staleté a snad i tisícileté tradice, podobně jako jiné lidové zvyky a obyčeje, které již ani neznáme.

V minulém století nebylo vesnice, kde by se "nestavěl máj". V našem kraji to býval vysoký smrk ozdobený fábory. V noci stavěli mládenci svým dívkám pod okna ozdobené břízky. Nestálo-li děvče o dotyčného, břízku odstranilo. Odpoledne se sešli mládenci v hospodě a pak šli s hudbou po vsi. Před každým stavením s břízkou zastavili, hudba zahrála, pak břízku porazili a děvče se přidalo k průvodu. Obchůzka končila opět před hospodou, kde se tančilo pod "májí". K večeru pak smrk skáceli a za doprovodu hudby jej donesli starostovi či rychtáři a ten přispěl z obecní pokladny na večerní zábavu v hospodě.

Dlouho se udržela oslava jarní rovnodennosti. Tehdy se mládež scházela v lese nad Chvaleticemi. Těmto schůzkám se říkalo "trhy" a byla provázena hudbou a zpěvem.

Vdavekchtivá děvčata si vypůjčovala od hajného březová polínka ze stromů, kácených před Zvěstováním p. Marie a šla se napít ze "studánky toužení".

O poutích a posvíceních přijížděli do vsi "komedianti" s různými atrakcemi. Pouť se slavila jeden den, posvícení dva. Druhý den bylo "zlaté posvícení", samozřejmě s další taneční zábavou.

Na jaře mládež slavila "rozmarýn" nebo "myrtu", která se pěstovala doma v květináčích. V den slavnosti myrtu ozdobili a s hudbou ji odnesli do hospody. Při zábavě se bud prodala v dražbě, nebo ji získalo jiné děvče, které zaplatilo nejvíc.

Na květnou neděli se světily kočičky. Pučící vrbové nebo jívové větvičky se převázaly stužkou a daly se v kostele při bohoslužbě posvětit. Doma se pak věšely na stěnu aby dům ochránily před bleskem. Proti bolestem v krku se doporučovalo polykat pupeny kočiček.

Věšení věnečku na hostinec bývalo také každodenní příležitostí k zábavě a tanci. Mládeží vyvolené děvče opentlilo železný věnec, který visíval na hostinci, samozřejmě za doprovodu hudby. Při této příležitosti se přednášel "vinš", zpravidla s humorným obsahem. Večer se pak v hostinci tančilo.

Na smrtnou neděli si děvčata připravovala "smrtku" či "smrtiholku" - došek, přistrojený do ženských šatů: Za zpěvu "smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi" vynesla děvčata smrtku za ves a tam ji hodila do vody. Zpět se vracela s "litem", to je se zelenou máječkou, ozdobenou výdumky z vajec a pentlemi.

S ní obcházela stavení a dostávala koledu.