Navigace

Obsah

Železné poklady

Kromě nepřímých zpráv a pověstí o Botakovi a Hesovi, kteří údajně v našem kraji dolovali železnou rudu již v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, nemáme žádné podložené důkazy o počátcích těžby.

Chvaletickým železem byl údajně okován vůz Přemysla Otakara II., proslulost zdechovické těžby železa hlásal také kronikář Václav Hájek z Libočan, na konci 17. století se uvádí, že na hřbitov v Přelouči "U matky boží na svatém poli" dodal ke stavbě kostela roku 1684 železo majitel zdechovického statku Bernard Věžmlc.

Po třicetileté válce ustalo dolování na zdechovickou úplně a bylo obnoveno až koncem 18. století na chvaleticku, ovšem primitivními prostředky a nesoustavně, nárazovým vytěžováním tzv. "železných klobouků".

V padesátých letech minulého století se dolovalo u Chvaletic na průhonku a železná ruda se vozila do Hedvikova. Roku 1858 propůjčil horní soud v Kutné Hoře hraběti Janu Kinskému důlní pole, sestávající ze 4 jednoduchých důlních měr. Ani Kinský však nezahájil soustavnou těžbu.

V roce 1886 zažádala Česká montanní společnost v Jáchymově o propůjčení důlního pole Karel a Naděje. Zapojení této společnosti do chvaletických důlních prací zaznamenalo velký průlom v dějinách dolování železné rudy na chvaleticku - společnost byla odborně na potřebné úrovni a byla vybavena vším, co je nezbytné k soustavnému dolování. Tehdy již bylo pásmo ložisek manganových rud a pyritu prozkoumáno v délce asi 12 km od Chvaletic pňes Zdechovice a Morašice až k Sovoluskům.

Roku 1909 splynula Česká montanní společnost, která měla železárny v Královém Dvoře, s Pražskou železářskou společností a těžba chvaletické rudy přešla na ni. Postupně se dolovalo na celém rudném pruhu od Chvaletic na jihovýchod do Sovolusk. U Chvaletic bylo rozkopáno 24 korců polí a založeny 4 podzemní šachty. Nejlepší ruda byla na Semence. V prosinci 1916 zde pracovalo 72 dělníků.

V podzimních měsících 1920 se práce silně omezily, ale činnost v rudném pruhu neustala. Pokračoval průzkum na východ ve směrem Morašice a Litošice, kde se tehdy začala hloubit pokusná šachta V zimě 1923 nastalo všeobecné hospodálské oživení, ale k dalšímu vzestupu těžby došlo až v letech 1926-29. V roce 1926 se krátký čas dolovalo i u Sovolusk a v roce 1927 také u Morašic a Zdechovic, avšak bez většího úspěchu. Několik hlubinných vrtů bylo uskutečněno i u Trnávky.

Chvaletická ruda se dosti dlouho vozila koňskými potahy na železniční stanici do Řečan. Vážila se ve Chvaleticích, Trnávce nebo přímo v Řečanech. Krize let 1930 - 33 se projevila snížením těžby, i počtu dělníků:  1931 1932 1933 1934  67 54 30 47  509,- 530,- 499,- 633,-

rok 1931 1932 1933 1934
počet dělníků 67 54 30 47
průměrná mzda  509,-  530,-  499,-  633,- 

 

Zaměstnanost byla v těch letech regulována podle potřeb podniku. Těžba manganové rudy klesla v roce 1933 na 11 164 tun, v roce 1934 pak stoupla na 18 430 tun a předválečného maxima dosáhla v roce 1938, kdy bylo vytěženo 44 959 tun.

Za okupace těžba rudy pokračovala. Pracovalo se však výhradně na západ od Chvaletic, ostatní ložiska byla opuštěna. V prvních letech okupace se těžba držela na předchozí vysoké úrovni, roku 1942 však nastal pokles, který se v dalších letech zvyšoval.

V prosinci 1944 začaly práce na dopravní dráze pro přepravu rudy z Chvaletic do Řečan. Dělníků tehdy stále přibývalo. Byli zaměstnáni jak na těžbě v dolech, tak na stavbě vlečky i na průzkumových vrtech, které Němci ve zvýšené míře podnikali v naději, že se jim podaří najít bohaté sloje kvalitního manganu.

V dubnu 1945 zastavila Pražská železářská společnost práce, ke konci roku pak byl železnorudný důl znárodněn. Od l. ledna 1946 byl s ostatními nučickými provozy začleněn do Středočeských uhelných a železnorudných dolů, jako důl číslo IX.

V prosinci 1948 bylo rozhodnuto, že se ve Chvaleticích zmechanizuje těžba pyritové břidlice, l. července 1949 byl důl číslo IX. odloučen ze svazku nučického revíru a osamostatněn jako MANGANORUDNÉ A KYZOVÉ ZÁVODY, národní podnik, Chvaletice. Hned v následujícím roce dochází k mohutné výstavbě dolu i sídliště pro zaměstnance.

Na podzim roku 1950 bylo postaveno 15 finských domků, 18. ledna 1951 bylo zkolaudováno 20 domků typu "Delta" a ještě v témže roce 9 bloků domů typu T 12/50 a 4 bloky T 11/50. Výstavba pokračovala i v roce 1952. Bylo tak získáno celkem 623 bytových jednotek.

V pozadí tak prudkého růstu nového podniku byly naléhavé hospodářské problémy, které u nás vznikly po únoru 1948 v důsledku známých politických rozhodnutí. Pyrit, jako základní surovina pro výrobu kyseliny sírové, byl před válkou dovážen ze Španělska, ale také ze Švédska, Kypru a dalších zemí. Po zhoršení vztahů s Jugoslávií, která byla hlavním dodavatelem pyritu po roce 1945, vyvstala nutnost hledání vlastních zdrojů.

Výroba pyritového koncentrátu byla ve Chvaleticích ukončena v polovině roku 1975, především z toho důvodu, že na konci šedesátých let bylo v Polsku objeveno ložisko elementární síry, zajišťující podstatně nižší výrobní náklady.

Abychom získali přesnější představu o důsledcích těžby pyritu pro krajinu, uveďme si několik čísel:

Ložisko bylo těženo jámovým lomem, jehož délka byla 2 km a šířka 700 metrů. Část manganové rudy byla vyklizena na manganový odval, zpočátku na západní straně lomu, později vznikl i východní odval. Na západní odval bylo uloženo 6 608000 m3 skrývek, na východní pak 12 118 692 m3. Kromě odvalů zde byla ještě tři odkladiště první mělo plochu 261 650 m2, druhé 263 870 m2 a třetí 285 340 m2. Celkem bylo podle úředních zpráv zdevastováno území o rozloze 5 km2

foto4 foto3